Při právě probíhajícím honu na daňové poplatníky a plátce DPH bychom vás rádi upozornili na některé účinné prostředky používané finančními úřady, tentokrát na plátce DPH. Na rozdíl od zavádění poměrně přímočarých nástrojů, jako je kontrolní hlášení a evidence tržeb, jsou tyto nástroje méně zjevné, a proto ve svých důsledcích i daleko nebezpečnější.
Nejvyšší správní soud („NSS“) aplikaci těchto nástrojů ve svých rozsudcích aktuálně posvěcuje a posiluje tak pozici finančního úřadu na úkor plátce DPH a to konkrétně v následujících rozhodnutích:
Doměření DPH díky nesprávnému uplatnění osvobození při dodání zboží do jiného členského státu
NSS ve svém rozsudku 9 Afs 48/2016–92 rozhodl o neoprávněnosti uplatnění osvobození českým plátcem při dodání zboží do jiného členského státu. Český plátce v tomto případě dodával zboží německému plátci DPH s tím, že předpokládal, že toto zboží bude přepraveno německým plátcem do Německa. Německý plátce nicméně toto zboží ve skutečnosti obratem prodal britskému plátci a přepravil jej z ČR přímo do Velké Británie („UK“).
Český plátce dokládal uskutečnění přepravy mimo jiné i nákladními listy, ve kterých bylo oproti deklarované přepravě do Německa místo vykládky v UK. Z toho NSS dovodil, že český plátce nemohl být v dobré víře, že zboží bude dopraveno do Německa, a měl v této situaci dále zkoumat naplnění podmínek pro uplatnění osvobození. NSS proto uzavřel, že se v tomto případě jednalo o dvě transakce, kde dopravu lze přiřadit pouze k jedné z nich a to té druhé (dodání německým plátcem britskému). První transakci tedy považoval za vnitrostátní plnění, u kterého je povinen přiznat DPH český plátce. Tomu se tyto dodávky následně prodražily o DPH, související penále a úrok z prodlení.
Nárok na odpočet DPH – prokázání uskutečnění plnění vs. účast na podvodu
NSS se ve svém rozsudku 6 Afs 170/2016–30 zabýval případem, kde finanční úřad zamítl nárok na odpočet z pořízených a následně prodaných elektrických kabelů s poukazem na neprokázání uskutečnění zdanitelného plnění. Oproti tomu finanční ředitelství ve stejném případě zamítlo tento nárok na odpočet s odůvodněním účasti na daňovém podvodu. NSS v této situaci usměrnil oba úřady, že mají napadat uplatněný nárok konzistentně a postupně.
Nejdříve je dle NSS nutné zkontrolovat, zda nárok na odpočet vůbec vznikne, protože při neprokázání uskutečnění zdanitelného plnění nevznikne vůbec. A až poté, co nárok vznikne (při prokázání uskutečnění plnění), je možné jej napadat z důvodu nárokování odpočtu zneužívajícím způsobem – např. spojení relevantního plnění s daňovými podvody. Je pak na správci daně, aby specifikoval daňový podvod. Na druhé straně je na plátci DPH, aby přijal potřebná opatření, která by potenciální účasti na daňovém podvodu zabránila.
Ručení příjemce plnění za nezaplacenou DPH
V souvislosti s výše uvedenými rozsudky je vhodné zmínit i rozsudek NSS 4 Afs 223/2014-36, který se zabývá aplikací ručení příjemce plnění za DPH neuhrazenou jeho poskytovatelem. Dle § 109 zákona o DPH ručí příjemce plnění za neuhrazenou daň, pokud v okamžiku jeho uskutečnění věděl nebo vědět měl a mohl, že tato daň nebude úmyslně zaplacena (stačí i nepřímý úmysl poskytovatele plnění, tj. věděl, že může nastat situace, že daň nezaplatí).
V tomto případě dle NSS stačí nepřímý úmysl dodavatele daň neodvést. Tento nepřímý úmysl je podle NSS dán tím, že dodavatel od počátku věděl, že může nastat situace, že v důsledku svojí ekonomické situace daň nezaplatí a byl s tím smířen. Podle názoru NSS dále postačuje, že odběratel má dostatečné povědomí o tom, v jaké situaci se dodavatel nachází, a že s vysokou mírou pravděpodobnosti nebude mít prostředky na úhradu DPH (např. útlum ekonomické aktivity, nesplácení úvěrů a zápůjček, atd.). Proto také NSS potvrdil oprávněnost požadavku finančního úřadu, aby příjemce plnění uhradil DPH de facto podruhé a to z titulu ručení za neuhrazenou daň dodavatelem.
Pokud budete mít k tématu jakékoli dotazy nebo postřehy, neváhejte se na nás obrátit.
