Mít pro firmu slušné a motivované děti je pro otce odcházejícího do důchodu velká výhoda. No na zvládnutí nastupenstva to nestačí. Podstatně stejné je, jako při odchodu z čela firmy převést vlastnictví na potomka.
Každému stejně
Ideální je, pokud od otce přebírá firmu schopný jedináček, který se o jeji budoucnosti nemusí hádat se sourozenci. Složitější je to při více dětech. A ještě složitější, pokud firmu založilo víc otců. Zakladatelé se znají od dětství či ze školy, no to už nemusí platit o jejich dětech. Tak může docházet ke sporům. V krajních případech si děti zakladatelů rozdělí firmu na víc častí.
Víc následovníků se řeší i tak, že firma se dětem rozdělí podle zásluh. To, které firmu řadí, dostane vyšší spoluvlastnický podíl jako to, co pracuje mimo ní. Tak se zabezpečí, že manažer uvnitř firmy ji bude řadit svobodněji.
Když se dva mají rádi, je všechno v pořádku, ale rozhádaní spoluvlastníci můžou pochovat i jinak zdravou firmu
Štefan Rosina, který spoluvlastní Matador s bratrem Miroslavem a dalším partnerem Jozefem Vozárem, takové řešení za šťastné nepovažuje: „Takové něco může vést jenom ke sporům a závisti mezi dětmi. My to zrealizujeme tak, že každé dítě dostane z podílu otce stejný podíl. A zda by některé dítě pracovalo uvnitř firmy, přece to bude mít navíc oceněné normálním manažerským platem.“
Šéf rodinného podnikání poradenské firmy RSM CZ Michal Šubín upozorňuje, že když se dědění rodinné firmy osobitě neošetří, po smrti zakladatele se postupuje podle standardního dědického práva. Kromě dětí část podniku dědí manželka zesnulého. A když některé z dětí později zemře, část firmy projde i na jeho/jej novou manželku/manžela.
Za deset-patnáct let tak firmu podle Michala Šubína mohou ovládnout ľidi z úplně z jiných rodin, přičemž každý spolumajitel s ní může mít úplně jiné zájmy. Rizika se eliminují tím, že podíly ve firmě podle její zvláštních stanů zdědí jenom lidi z pokrevní linie zakladatele. Podíly získávají děti, ale ne jejich manželé a manželky. Ti mohou z firmy dostávat jenom rentu.
Štefan Rosina si myslí, že na to, aby se na Slovensku stanovilo výhradně pokrevné dědění firem je třeba nejdřív zavést praxi předmanželských smluv. „Když se dva milují, je všechno v pořádku. Ale jak přijde k rozvodu, rozhádaní spoluvlastníci můžou pochovat i jinak zdravou firmu,“ říká Štefan Rosina. Vzpomíná přátele, kteří po rozvodu obou dětí musel celou firmu prodat, jen aby vyplatili nároky bývalých partnerů.
Řešení s oparem obav
Nejjistější cestou na ochránění rodinné firmy před drobením mezi množství vlastníků z nových generacií je, pokud ji zakladatel při odchodě nepřevede přímo na děti, ale na rodinné trusty či nadace. Ty spravujou banky či právníci a v jejich stanovách se uvádí, jaké požitky mohou potomkovi čerpat ze zisků rodinné firmy. No zároveň dědici nemají dosah na její majetek a nemůžou ho prodat.
Trusty či nadace jsou komfortnější i pro management rodinných podniků. Pokud něco chtějí ve firmě změnit, správce trustu zabezpečí jednotné stanovisko celé rodiny, a není že každý její člen instruuje manažéry jinak. „Rodina se sice spoří ve vnitru trustu či nadace, no k managementu už jde jenom jasné výsledné stanovisko,“ hovoří Michal Šubín. Správce fondu funguje v rodině jako mediátor hledající kompromisy.
Zdroj: TREND (31/2016)
Ivan Haluza
www.etrend.sk
